Vychází legendární Neckářovo Planetárium!

„Planetárium vzniklo vlastně díky Zdeňku Rytířovi. Zdenda se ve Stromovce zatoulal do prostor pražského planetária, v jehož kopuli se měnilo postavení hvězd z pohledu severní a jižní polokoule. Zdeněk seděl ve tmě v poslední řadě a hledal, kdo celý ten složitý mechanizmus planetária řídí. Najednou zahlédl za řídicím panelem mrňavou, brejlatou dívku, která svýma malýma ručkama ovládá celý vesmír. V roce 1974 jsme natočili desku Tomu, kdo nás má rád a další deskou v roce 1977 bylo právě Planetárium, kterým jsme pokračovali v monotematických projektech. Obchodní manažer Supraphonu Jiří Vinařický mi sdělil, že takovýto projekt se neprodá. Vzal si ale nahrávku domů a naštěstí ji nechal poslechnout svému synovi. Ten prý řekl: „To je ono!“ Planetárium pak bylo v některých obchodech „podpultovkou“ a Supraphon ho musel dolisovávat. Nakonec se ho prodalo 125 000 kousků, a to to bylo dvojelpíčko! Takže si myslím, že se publiku líbilo,“ vzpomíná Václav Neckář.

YT teaser: https://youtu.be/-Ho_zAuIGiA 

Původní autorský komplet z roku 1977 nepochybně patří do zlatého archivu čs. populární hudby. K vynikajícímu pěveckému výkonu Václava Neckáře nutno připočítat jeho tradiční dar využít všech textových nuancí. Měl z čeho vybírat:  Zdeněk Rytíř, Michael Prostějovský, Vladimír Čort nebo Jiřina Fikejzová mu poskytli mimořádná východiska. Bylo ovšem co textovat, když muzika Oty Petřiny, Petra Jandy nebo Jana Neckáře k odpoutání se od civilnosti vybízela. Formě koncepčního dvojalba odpovídají také aranže, využívající netradičních postupů, vyplňující i pauzy mezi jednotlivými skladbami zvukovými předěly. 

Planetárium se v roce 1979 dočkalo i jevištní podoby a svým pojetím s baletem VUS UK a tehdy nevídanými efekty předčilo svou dobu, stalo se unikátem a také  inspirací pro pozdější multižánrové hudební a divadelní projekty.