Vlastimil Harapes - 75 - blahopřejeme
Virtuální výstava fotografií z inscenací baletů Národního divadla s Vlastimilem Harapesem (z achivu ND).
Vlastimil Harapes = balet. Stal se synonymem baletu a legendou díky svému tanečnímu mistrovství, fyzickým předpokladům, ale i díky velkému charisma, zvláštní radostnosti i skutečnému, nehranému prožitku, kterým prozářil a povýšil všechny své role.
Po absolutoriu na Taneční konzervatoři v Praze tančil během let 1971 - 1990 na prknech ND stěžejní role prakticky ve všech titulech. Absolvoval stáž v Choreografickém učilišti A. J. Vaganovové v Petrohradě (1968). V letech 1987–1989 byl sólistou a šéfem baletu Laterny magiky.
Byl stálým hostem Oper am Rhein v Düsseldorfu (Labutí jezero, Orfeus, Kalevala, Duch růže, Sfinx aj.). Hostoval ve Frankfurtu, ve Skotském královském baletu, v římské Akademii tance i Opeře, v Tokyo City Ballet, ve Francii, Belgii, Holandsku, Rakousku, Finsku, Španělsku, Švýcarsku, Řecku, na Kubě, v Austrálii i v dalších zemích.
Na ukončenou taneční kariéru v roce 1990 pak zcela logicky navázalo jmenování do funkce šéfa Baletu ND, který úspěšně vedl až do roku 2002 a ke spolupráci získal např. i choreografa Jiřího Kyliána.
V Národním divadle se podílel na choreografii a režii baletu Popelka (1994), Labutí jezero (1996), Někdo to rád... (1994) a Mauglí (1996). Je spoluautorem libreta dětského baletu Broučci (1992). Působil i jako baletní mistr Baletu ND (do 31. 7. 2009), Státního divadla v Košicích a byl hostujícím pedagogem na Akademii tance v Římě.
V roce 1998 získal čestné členství a čestný řád Ruské akademie uměnovědné a hudební interpretace, v roce 2000 mu Evropská unie umění udělila Evropskou cenu G. Mahlera za baletní výkony. Cenu Thálie 2011 získal za celoživotní taneční mistrovství,v roce 2016 byl uveden do Síně slávy Národního divadla.
Renata Sabongui, dlouholetá spolupracovnice Vlastimila Harapese, říká: