Divadlo U Valšů: K. Čapek Jak se dělá divadlo 1. a 23. 10. v 19 hodin

Skupina mladých nadšenců v seniorském věku bude hrát, zpívat i tančit pro stále svěží myšlenky Karla Čapka a melodie Jaroslava Ježka, R. A. Dvorského, Emana Fialy, Jarku Motla a dalších populárních umělců první republiky. Účinkují herci Tyjátru 90 pod režijným vedením Jana Lormana, tanečníci pod vedením Renaty Brožové a pěvecký sbor Květy Žákové pod vedením Anny Brdičkové.

Režisér Jan Lorman říká:

Před téměř 100 lety napsal Karel Čapek „…poučný spisek, kterým chtěl vyložit
autorům, obecenstvu a koneckonců i kritice, jak vzniká divadelní hra a jakými
proměnami jest jí projíti, než se vykuklí v slávě a skvělosti své premiéry.“
Rozhodli jsme se, že Čapkovo dílo převedeme na jeviště našeho Divadla U Valšů.
Nejprve jsme literární tvar rozdělili mezi 15 interpretů, tj. dvě vypravěčky a třináct
rolí, mezi kterými najdeme nejen různé divadelní profese v čele s režisérem,
ale také postavu samotného autora.
Užíváme si Čapkův vytříbený jazyk a laskavý a inteligentní humor, kterým líčí
neustálé překonávání nejrůznějších překážek, od první čtené zkoušky až
po premiéru, takže je div, že se vůbec hraje, a když už se hraje, že se dohraje
až do konce.
Atmosféru a ambiente první republiky nám přiblíží devět populárních písní, které
zazní za doprovodu klavíru a v tanečním provedení. Diváci se mohou těšit
na nestárnoucí melodie, které proslavily Jaroslava Ježka, Josefa Grusse,
Emana Fialu, Jana Wericha Jiřího Voskovce, R. A. Dvorského.
Hrát, tančit a zpívat budou mladí nadšenci většinou už seniorského věku. Proč?
Pro radost, tak jak je to v písni, kterou v roce 1932 zpíval Zdeněk Štěpánek.
Atmosféru a ambiente první republiky nám přiblíží devět populárních písní, které
zazní za doprovodu klavíru a v tanečním provedení. Diváci se mohou těšit
na nestárnoucí melodie, které proslavily Jaroslava Ježka, Josefa Grusse,
Emana Fialu, Jana Wericha Jiřího Voskovce, R. A. Dvorského.
Hrát, tančit a zpívat budou mladí nadšenci většinou už seniorského věku. Proč?
Pro radost, tak jak je to v písni, kterou v roce 1932 zpíval Zdeněk Štěpánek.
Délka představení: 1 hod. 40 min., bez přestávky
„Svět mám tak rád
A život se mi líbí

Já chtěl bych dát, co každýmu z vás chybí
Já chtěl bych tančit, zpívat, smát se

A milovat

Radost, štěstí, srdce každýmu dát.“

----------------------
Opus, vycházející z drobné Čapkovy causerie, imponuje už svými rozměry. U
tradičně amatérského (chcete-li ochotnického) divadla pak dvojnásob. V sále s
kapacitou necelých sto osob vystupuje sice „jen“ 11 hereček a herců, plus pianistka
(mimochodem skvělá, ať už hraje Ježka nebo R. A. Dvorského). K tomu však
připočtěme 19 tanečnic včetně choreografky Renaty Brožové, a navrch ženský
pěvecký sbor (27 osob, nejstarší je údajně 99 let!). Celkem, počítám-li správně, se
večera zúčastňuje 48 osob, což je zhruba polovina kapacity sálu. A věkový průměr
účinkujících odhaduji mezi 60 a 85 lety. Všichni – spíš všechny? - s až epidemickou
radostí a nezdolností zvládají překážky, šumy a záludnosti, jež jim klade do cesty
text, režijní či choreografické aranžmá, jindy zpěv a tanec – a samozřejmě věk. To
platí pro všechny zúčastněné, včetně těch mladších, především však těch v pozdním

věku. Tu nefalšovanou a nakažlivou radost ze hry, a to i na xté repríze, by jim mohla
závidět řada profesionálních scén.