CD R. Pachmana Scarabeus 2021 a Huascarán

Huascarán – víra, duše, bolest, láska, smíření...

Nikdy nevíme, jak nám mohou ovlivnit život události, které se staly před řadou let. Vstoupí nám do našich příběhů a ovlivní je natolik, že my pak jen s úctou hledíme do minulosti a děkujeme za to, že události z historie vstoupily na naši cestu a nějak ji determinovaly. Mohl bych napsat řadu stránek o tom, nakolik můj život ovlivnil Mistr Jan Hus a jak díky tomu, že mám tu čest prezentovat jeho odkaz již 15 let v rámci mnou napsaného scénického oratoria o jeho životě, mi do života vstoupila řada inspirativních lidí. Obohatili mě a někteří se stali mými přáteli. Přátelé jsou bohatstvím života. A takto mi Jan Hus obohatil život!

Řadu let před tím, než jsem napsal dílo věnované Husovu odkazu, mi nečekaně vstoupil do života Huascarán. Netušil jsem nic o příběhu české expedice v Peru, nevěděl jsem nic o hoře, která během své erupce pohltila řadu lidských životů. Jen jsem v roce 1995 dostal pozvánku do Parlamentu ČR na výstavu fotografií. Její název zněl Huascarán. Několikapatrové atrium Parlamentu jsem si prošel ještě před slavnostním otevřením výstavy a byl jsem fascinován. Fotografiím dominovala nejvyšší hora Peru, jejíž dva bílé sněhem pokryté vrcholky kontrastovaly s nádhernou zelení přírody pod ní. Fotografie byly doplněny textem, díky kterému jsem začal chápat neuvěřitelný příběh této hory v souvislosti s expedicí českých horolezců v roce 1970.

Pak se stal onen moment, který mi změnil život. Přišel jsem k vystavené fotografii Ježíše Krista, kterak žehná údolí před sebou i nádhernému Huascaránu. Je to ta chvíle, kdy víte, že jste na nějaké místo přišli právě proto, abyste zažili hluboký okamžik. Byl jsem z fotografie dojat i uchvácen. Kdybych chtěl slovy vyjádřit emoce, které jsem prožíval při pohledu na ni, byly by to víra, duše, bolest, láska, smíření.

Při pohledu na fotografii mi naskočila v hlavě nová melodie. Nemohl jsem se od výjevu na ní odtrhnout. Během vernisáže jsem se k ní několikrát vrátil. Poprosil jsem pořadatele výstavy, jestli by mě nemohli představit autorovi fotografie. A podobně, jako mi Mistr Jan Hus přinesl do života řadu přátel, i Huascaran mi v ten moment přivedl do života skvělého fotografa a člověka, se kterým se přátelíme už čtvrt století a spolupracovali jsme za ta léta na několika společných projektech. Jeho jméno je Jiří Hladík. Provedl mě tedy s jeho kolegou Lubošem Vejražkou po výstavě a oba mi vyprávěli příběh českých horolezců na Huascaranu i o všech aktivitách, které organizují pro rodiny těch, kteří pod ním v roce 1970 vydechli naposledy.

Poprosil jsem Jiřího Hladíka, jestli bych mohl použít jeho fotografii s Kristem před Huascaránem do bookletu mého alba Scarabeus, které jsem tehdy v roce 1995 natáčel. Souhlasil! A já jsem po návratu domů zpracoval onu emoci z nádherné fotografie do melodie, kterou jsem po několika týdnech natočil. Část textu vychází ze staré peruánské písně, část je mnou napsané anglické vyznání tomuto místu. Album vyšlo v roce 1996 a vedle písně Huascarán i mé téměř osudové staroegyptské písničky Scarabeus na něm ve skladbě Modlitba hostovala i má kolegyně – paní Eva Pilarová.

Díky přátelství s Jiřím Hladíkem jsme si oba dva užili společného kamaráda Petra Haničince, se kterým jsme oba vystupovali a přátelili se. Spojili jsme řadu našich přátel a známých, Jirkovy fotky se objevily i na mém albu Čas vánoční, které jsme s Ditou Hořínkovou vydali v roce 2013. A za vším stojí jeden dojemný příběh z roku 1970, který ovlivnil v roce 1995 můj život a díky němuž vznikla řada přátelství i krásných projektů. Jsem rád, že díky tomuto setkání vychází v roce 2020 reedice mého alba Scarabeus, včetně nové verze písně Huascarán v roce 50. výročí oné události. A je velmi zajímavý krok mého hudebního nastavení vrátit se ke skladbě, kterou jsem napsal před 25 lety, a natočit ji znovu, obohacen o čtvrt století putování po tomto světě.

Richard Pachman