Bohunka Waageová: Výlet do Lisabonu - výstava fotografií

"Snad každý Lisaboňan by vám řekl, že jeho město se rozkládá na březích řeky Tejo. Je to sice pravda, ale už z letmého pohledu na mapu lze vyčíst, že zároveň leží v hlubokém zálivu Atlantiku a právě v Lisabonu se řeka vlévá do oceánu. Tato poloha se mu stala osudnou - 1. listopadu 1755 proměnilo silné zemětřesení, jehož epicentrum bylo na dně oceánu, polovinu města v ruiny, následně propukly obrovské požáry a zkázu dokonala vlna tsunami, která zaplavila a rozmetala níže položené části města. Tuto pohromu působivě zpřítomňují obnažené kamenné sloupy a velkolepé stropní žebroví chrámové lodi kdysi největšího lisabonského kostela Carmo, jež se tyčí vysoko nad hlavním náměstím. Nedotčená zůstala od centra vzdálená oblast Belému s monumentálním klášterním komplexem a chrámem řádu svatého Jeronýma (Sao Jéronymo) a se slavnou Belémskou věží (Torre de Belém), postavených ve stylu manuelské gotiky. Z této pevnosti na rozhraní Teja a oceánu vyplouvali za epochálními objevy slavní portugalští mořeplavci. Ti všichni jsou zpodobeni na 52 metrů vysokém monumentu tyčícím se před komplexem svatého Jeronýma.

Úchvatný Lisabon, tak jak vypadá dnes, po popsané přírodní katastrofě povstal doslova z popela. Rozprostírá se mezi sedmi pahorky a vine se vzhůru po jejich úbočích, což mu spolu s plochami zeleně a krásnými stromy v parcích a v ulicích dodává na neobyčejném kouzlu. Ty stromy, vysoké a stářím všelijak pokroucené mně učarovaly, dokonalé objekty pro mé focení a malování! A stejně tak zvláštní hra světla, zdá se odlišná v každé části města, světlo vše podivuhodně obaluje, jako by jeho odstíny a proměnlivou intenzitu ovlivňoval odraz světla na hladině oceánu.

Unikátní a bez nadsázky dechberoucí zvláštností města jsou azulejos, malované keramické dlaždice, jimiž jsou pokryty průčelí bezpočtu domů a zdi sakrálních staveb, kde jsou mnohdy i výzdobou interiérů. Toto umění přejali Portugalci od Maurů a dovedli ho k nebývalé rozmanitosti: vedle modrobílých obkládaček z doby baroka, na kterých jsou zaznamenány především biblické příběhy, životy či skutky světců a také historie Lisabonu, jsou to snad tisíce vynalézavých barevných vzorů, ornamentů (často rostlinných), vyobrazení květin, ptáků, motýlů či například rozmanitých lidských činností a řemesel na dlaždicích pokrývajících fasády třeba i pětipatrových obytných budov.

Bydlely jsme poměrně vysoko na jednom z lisabonských kopců, na jehož vrchol se od Teja vine starobylá pitoreskní čtvrť Alfama, svými úzkými a křivolakými uličkami, náměstíčky a přívětivými zákoutími připomínající pražskou Malou Stranu. Ve městě mají více prostředků, kterými člověku ušetří namáhavé stoupání, mimo jiné i výtahy ve vyšších domech, jež vás vypustí o několik strmých ulic výše, než jste nastoupili. Musíte ale danou lokalitu města už trochu více znát, abyste si jich všimli. Jinak nezbývá nic jiného než pěkně vystoupat po prudce se zvedajícím kamenném schodišti, jehož poslední stupeň zdá se být kdesi v nedohlednu. Přesně po takových schodech jsme se každý pozdní večer plahočily, protože blízký výtah se stejně jako ostatní zamykal kolem šesté. Zato ta slunečná rána s červenými střechami Alfamy, nad nimi vznešeně čnějícími kostely a třpytícím se Tejem s kotvícími mnohapatrovými loděmi pod námi - tahle nezapomenutelná vyhlídka stála za to úmorné stoupání!

Jedním slovem, nádhera. Hned bych tam jela znovu!"